Je naprosto samozřejmé, že když má člověk pro někoho pracovat, chce vědět, kolik za to dostane, kolik mu za to onen zaměstnavatel zaplatí. A protože zadarmo ani kuře nehrabe a jistota je jistota, zaměstnavatel člověku tuto informaci poskytne. A může to vypadat skutečně i docela zajímavě, aspoň ve srovnání s tím, co mají v peněženkách leckteří naši známí.
Jenže uteče měsíc nebo jiná dohodnutá lhůta, zaměstnanec svůj plat dostane, a najednou tu není jaksi důvod ke spokojenosti, natož pak radosti. Protože takový zaměstnanec dostane méně, než kolik mu bylo předtím řečeno. A to leckoho otráví, namíchne nebo přímo dožene k zuřivosti.
Je ale taková nespokojenost na místě? Vlastně není. On totiž ten zaměstnavatel třeba nelhal. Nebo obvykle nelhal. Ovšem uvedl cifru, kterou onomu člověku, kterého zaměstnává, skutečně dá. Ovšem to je takzvaná hrubá mzda. A ta není tím, co se zaměstnanci nakonec vyplatí. Ta se totiž ještě zdaňuje daní z příjmu, odvádí se z ní i pojistné sociálního zabezpečení a pojistné zdravotního pojištění. A to ukrojí z hrubé mzdy nemalé peníze. A teprve to, co pak zbude, se onomu zaměstnanci skutečně dá.
A tak je člověk rozladěn. Ovšem svou frustraci by neměl dát pocítit svému zaměstnavateli, který ho takto ‚napálil‘. Ten je v tom totiž nevinně, tyto peníze se prostě strhávat musí. Měl by spílat spíše státu, který to nařídil.
Ovšem jak víme, spílat státu je sice snadné, ale nic neřešící. Protože stát to nebolí, stát nebude pro nelichotivé výrazy ronit slzy. Tomu je všechno jedno.
A když se to zaměstnanci nelíbí? Musí shánět práci, kde mu nabídnou víc. Ovšem už by tak měl činit s vědomím, že ani zde uvedenou cifru nedostane. Opět si vezmou příslušné instituce své. A co s tím my lidé naděláme? Vlastně nic. Totiž možná skoro nic. Existují totiž volby a v těch se lze pokusit zvolit někoho, kdo takové odvody sníží. Ale na vašem místě bych v to moc nedoufal.