Když člověk letí poprvé a neorganizovaně, tedy na vlastní triko, může být klidně i docela nervózní. Vím to, a vím to z vlastních zkušeností. Protože když jsem sám letěl poprvé, bylo s podivem, že jsem se do cíle cesty vůbec dostal a neutekl už z parkoviště před pražským letištěm.
Ale bát se tu vlastně není vůbec čeho. Protože letět letadlem není o mnoho komplikovanější než jet někam vlakem z většího nádraží. Sice je to poněkud složitější vzhledem k prověřování dokladů, bezpečnostním kontrolám nebo cizojazyčným nápisům, ale není to nic nezvládnutelného.
Nejdřív si koupíte letenku. Což je třeba jako byste si přes internet kupovali v předprodeji jízdenku na vlak. Tu pak předložíte u přepážky své letecké společnosti, od které jste si letenku koupili, a dostanete palubní lístek, což je jako kdybyste na nádraží v pokladně dostali jízdenku. Pokud jste to neabsolvovali už předem online.
Pak tamtéž odevzdáte zavazadlo, máte-li ho, což se nijak extra neliší od podání spoluzavazadla na nádraží.
Projdete branou, za kterou je pasová a bezpečnostní kontrola. Což je jako když projdete dejme tomu vchodem do budovy pražského hlavního nádraží. Pouze s tím rozdílem, že tady vás kontrolují oprávněné osoby, od nichž vám nic nehrozí, zatímco na hlaváku spíš pochybné existence dožadující se místo pasu a palubního lístku předložení cigarety nebo nějakých těch peněz.
Za zmíněnými kontrolami dojdete k příslušnému východu. Který je vyznačen na vašem palubním lístku, na monitoru nad oním východem a na informačních cedulích v hale. Což je jako jít na nádraží od pokladny na příslušný perón. A tam předložíte znovu palubní lístek a někdy i pas, aby bylo jisté, že míříte tam, kam máte, a projdete bez problémů do letadla nebo na autobus, který vás odveze k letadlu na ploše. Což je jako kdybyste nastupovali do vlaku. A pak už se usadíte, což je v letadle jisté, na rozdíl od vlaku, kde se někdy prostě není kam posadit. A letíte. A nebojte se. Kdyby něco, blinkací pytlík je přímo před vámi na sedadle, za nímž se nacházíte.